Cukr je dnes doslova ve všem, jeho spotřeba už několik desítek let raketově roste a nezdá se, že by se na tom mělo v blízké budoucnosti něco změnit. Nepřerostla už nám tato „droga“ přes hlavu?
Sacharóza (cukr) vs. sacharidy
Hned na úvod si ve stručnosti ujasněme termíny. V článku se nezabýváme sacharidy jako skupinou látek, které naše tělo potřebuje. Sacharidy se totiž dále dělí na monosacharidy, oligosacharidy a polysacharidy. Právě mezi oligosacharidy se pak řadí sacharóza – cukr, tedy látka, kterou si nejčastěji sladíme nápoje a potraviny, a o které je tento článek.
Spotřeba cukru nezadržitelně roste
Zamysleli jste se někdy nad tím, kolik zkonzumujete denně cukru? Možná budete překvapeni, sami si to už totiž ani neuvědomujeme. Cukr se nám dostal i tam, kde bychom jej nečekali – nejde jen o čokoládu, bonbony, nebo cukroví. Cukr dnes máme prakticky v každém nápoji, který není jen čistou minerální vodou, máme jej v jogurtech, v kečupu, v müsli tyčinkách… Doslova továrnami na prodej cukru jsou pak řetězce s rychlým občerstvením.
V grafu vidíte růst spotřeby cukru v USA za posledních 300 let. Západní země dnes spotřebují více než 60 kg cukru na osobu ročně. Ještě před 170 lety přitom spotřeba nepřesahovala hranici 10 kg za rok. S tím částečně souvisí také alarmující růst obezity, kterou trpí již téměř polovina populace západních zemí. A i pokud v Česku naměříme čísla o něco příznivější, je zcela zřejmé, že trend bez rozpaků následujeme. Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Co s tím: Poradí si lidé sami, nebo má zasáhnout stát?
Pokud se podíváme na trend spotřeby cukru, největší hrůzu asi nahání představa, kam se posuneme za dalších 20 nebo 50 let. Bude celá planeta trpět nadváhou, cukrovkou, budeme umírat na infarkty a mrtvice před tím, než budeme vůbec v seniorském věku? A kdo by to měl řešit… Zasáhnou aktivní obyvatelé a zvrátí trendy, nebo bude lepší zásah státu?
1) Lidé si poradí sami
Aktivisté sami o sobě mnoho nezmůžou, potřebují pomoc nás všech. Jsou ale spouštěcím mechanismem, který vyvolá zájem medií, diskusi mezi obyvateli a celý proces může vyústit v samovolnou změnu stravovacích návyků.
Pro příklad nemusíme chodit daleko. I v České republice v posledních letech probíhá masivní osvěta v oblasti prodeje potravin a kvality pokrmů v restauracích.
Potřebujete více informací?
Sepsali jsme pro vás 10stránkový e-book o hubnutí a tvarování postavy.
Sepsáno na základě našich zkušeností s lidmi, jako jste vy (našimi čtenáři)
Potřebné informace přelouskáte snadno za jeden večer, získáte přitom informace, které hledáte, uceleně na jednom místě. Sepsali jsme ji na základě dotazů a zkušeností stovek našich čtenářů a klientů - běžných lidí, kteří chtěli shodit pár kilo a dostat se do formy.Kniha mimo jiné obsahuje
- Jak nastavit zdravý jídelníček
- Jak hubnout a vytvarovat postavu
- Jak správně počítat kalorie
- Jak měřit výsledky
- Jak změnit svůj život k lepšímu díky změně postavy
Celosvětově patří mezi významné aktivisty známý kuchař Jamie Oliver, svou stopu zanechal také film Super Size Me. Problém je, že cukr je především obrovský byznys. Lidé se na něm stávají závislí… A velká část populace tedy změnu ani nechce, nemluvě o nadnárodních potravinářských holdinzích.
Navíc cukr je do jisté míry běžnou součástí našeho jídelníčku, je zcela v pořádku vychutnat si narozeninový dort, upéct na Vánoce cukroví, dát si kousek čokolády. Jak tedy sdělit lidem, kdy je slazení v pořádku a kdy už ne?
2) Použití cukru je nutné regulovat na úrovni státu
Druhou možností je plošná regulace… Povolení maximálního obsahu cukru v různých potravinách, či uvalení spotřební daně na cukr jako je tomu u tabáku a alkoholu. Existují státy, kde již částečné regulace fungují, například v Dánsku však nakonec zdanění zrušili.
I mezi aktivisty nalezneme příznivce regulace až na úrovni státu, jedním z nich je zmíněný Jamie Oliver. Pokud kuřák platí vysoké daně za to, že si ničí zdraví a měl by tak přispívat do státního rozpočtu více, neměl by to samé dělat milovník cukru, který ve stáří bude zatěžovat zdravotnictví úplně stejně?
Opět však nalezneme mnoho problémů. Mohli bychom začít hned u principu státního rozpočtu… Kdyby všichni dnes přestali kouřit a pít alkohol, stát pravděpodobně okamžité zbankrotuje. Ve skutečnosti tak nejsme daleko od pravdy, pokud řekneme, že stát chce, abychom žili nezdravě, bez spotřebních daní se neobejde. Nebylo by to pak stejné i s cukrem ve chvíli, kdy by se daň z cukru stala významnou složkou rozpočtu na straně příjmů?
Sdělte nám svůj názor
V úvaze by se dalo ještě mnoha řádky pokračovat (navíc bychom mohli plynule pokračovat na transmastné kyseliny), názor si však musí udělat každý sám. Napište nám do komentářů, jak se na problematiku díváte vy!
Skvělý film na toto téma je The sugar film. Myslím si, že by si ho měl shlédnout každý, kdo používá nadměrně cukr nebo potraviny s jeho vysokým obsahem. Já osobně jsem cukr velmi omezila a když už chci upéct nějakou tu dobrotu tak používám jako sladidlo jedině med.